Spojení nebe a země.

V oblasti slov a obrazů máme různé roviny sdělení. V písmu a ikoně jsou to roviny vyjevování hloubky pravdy.

Ikony mají svou zvláštní mluvu. Co se dá říct slovy, dá říct také barvami.

Ikonografie je církevní mluva a nesmí se měnit.

Obraz není Bůh, obraz je opona a pravá skutečnost je za ním.

My neuctíváme dřevo, ale skutečnost, která je za tím dřevem.

Skutečnost je daleko a ona přichází k nám.

Díváme se očima ducha. Velikost znamená důležitost a podle toho

se mění velikosti, proto na ikoně bude postava větší než např. hora.

Na ikoně je zobrazeno všechno současně. Čas, to je věčnost.

Červená – božství

Modrá – lidství

Bílá – duchovní , duch

Zlatá – symbol božského světla

Světlo na ikoně znamená milost Boží. Světlo jde zevnitř. Ikona nepřipouští vnější světlo. Sama osoba dává světlo a barvy. Milost Boží nemůže přijít zvenku, ta přichází ze srdce.

Stránka se připravuje