Spojení nebe a země.
V oblasti slov a obrazů máme různé roviny sdělení. V písmu a ikoně jsou to roviny vyjevování hloubky pravdy.
Ikony mají svou zvláštní mluvu. Co se dá říct slovy, dá říct také barvami.
Ikonografie je církevní mluva a nesmí se měnit.
Obraz není Bůh, obraz je opona a pravá skutečnost je za ním.
My neuctíváme dřevo, ale skutečnost, která je za tím dřevem.
Skutečnost je daleko a ona přichází k nám.
Díváme se očima ducha. Velikost znamená důležitost a podle toho
se mění velikosti, proto na ikoně bude postava větší než např. hora.
Na ikoně je zobrazeno všechno současně. Čas, to je věčnost.
Červená – božství
Modrá – lidství
Bílá – duchovní , duch
Zlatá – symbol božského světla
Světlo na ikoně znamená milost Boží. Světlo jde zevnitř. Ikona nepřipouští vnější světlo. Sama osoba dává světlo a barvy. Milost Boží nemůže přijít zvenku, ta přichází ze srdce.